Salón český - Česká beseda

Velmi vlastenecký pořad z poloviny 19. století

Pořad inspirovaný vlasteneckými „salóny“ druhé poloviny 19. století – večery, kdy se scházeli zapálení vlastenci a diskutovali o literatuře, politice, tančilo se, hrálo, zpívalo. Program vznikl v září 2014 ve spolupráci s italskou společností La Società di Danza v rámci Roku české hudby.

Hudba a zpěv: Jan Tuláček, Tomáš Hanzlíček – romantická kytara; Jan Venclík – zpěv
Tanec: Chorea Historica ( Marie Čížková, Veronika Rozhonová, Irena Veselá-Rendlová, Barbora Zemanová, Pavel Černohous, Lukáš Klement, Marek Pavlíček, Miroslav Smaha j.h.), umělecká vedoucí Eva Kröschlová
Choreografie: Kateřina Klementová
Premiéra: 29. 1. 2015, Satré Purkrabství na Vyšehradě, Praha.

Premiéra celovečerního programu se odehrála jako součást Haydnových slavností na zámku v Nebílovech v září 2014.

„Nebo mám snad rokovati,
polka-li, či valčík hezčejší?
To by bylo mudrovati,
jaké očka krásnější,
jestli modré, nebo černé;
oboje jsou někdy věrné,
oboje jsou krásnější.“ 

(František Rubeš, 1842)

Hudba, tanec, literatura a rozličné kratochvíle… nově probuzená česká vzdělaná společnost se v polovině 19. století chtěla nejen intelektem, ale i společenským ruchem vyrovnat svým zahraničním vzorům. A tak se v českých šlechtických i měšťanských obydlích pořádaly vlastenecké večírky zvané „besedy“: na programu byl nejen tanec, ale i deklamace českých básní, hudební produkce a samozřejmě diskuse o politice. Nebílovský salonní „dýchánek“ nabídne obrázek, jak mohl vypadat takový český „salon“ u Riegrů, Braunerů, Villaniů či třebas u Karoliny Světlé.

Na programu budou valčíky, polky, polonéza, mazurka, galop i „Český salónní tanec Beseda“, české unikum, u jehož zrodu stál Jan Neruda, Karel Link, jeden z nejproslulejších českých tanečních mistrů, a Ferdinand Heller, hudební pedagog a skladatel, spolumajitel hudební školy s   Bedřichem Smetanou. Tato nová, ryze česká podoba francouzských čtverylek je sestavena z českých národních tanců: sousedské, furianta, rejdováka, polky, kalamajky, obkročáku, hulána, strašáka, řezanky a dalších. Velká premiéra České besedy se uskutečnila v listopadu 1862 v Praze. Odtud se pak rozšířila po celých Čechách (o rok později ji na pražském Žofíně tančilo již 140 párů). Později byla též přijata jako „quadrille boheme“ (též „La Beseda – Dance de Salon boheme“) či „Böhmische Salonquadrille“ v celé Evropě, s českými emigranty se dostala i za moře. Neboť jak vyslovil Jan Neruda, „neníť národa, u něhož by tanec nebyl měl dějinný jakýs úkol.“

Program (výběr):