Evropská hudba a tanec od konce 14. k počátku 16. století.
Zatímco na sever a na západ od Alp ještě vládl středověk, v Itálii se již rodila renesance. Stěžejním tancem pozdního středověku byl tzv. “nízký tanec” – basse danse, baxa danza, baixa danza, bassa danza, baunce dance. Šlo o dvorský tanec vyjadřující urozenost a vznešenost, o jehož vznik se přou Španělé s Francouzi, ačkoli ani italský původ není vyloučen.
Hudba: Kvinterna, umělecká vedoucí Hana Blochová
Tanec: Chorea Historica, umělecká vedoucí Eva Kröschlová
Kostýmy: Markéta Stormová, Pavla Vaculíková, Hana Blochová
Masky: Václavka Křesadlová
Režie, nastudování tanců a choreografie: Eva Kröschlová
Premiéra: 2.7.2003 Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl
Zatímco na sever a na západ od Alp ještě vládl středověk, v Itálii se již rodila renesance. Stěžejním tancem pozdního středověku byl tzv. “nízký tanec” – basse danse, baxa danza, baixa danza, bassa danza, baunce dance. Šlo o dvorský tanec vyjadřující urozenost a vznešenost, o jehož vznik se přou Španělé s Francouzi, ačkoli ani italský původ není vyloučen. Tančil se v hradních síních i nádvořích většinou zástupem dvojic, v Itálii také sólovou dvojicí nebo trojicí. Vedle něho žily ještě kruhové a řetězové tance, které známe jen z vyobrazení a ze zmínek v literárních a hudebních dokumentech. Tak například víme z poznámky u některých poutních písní z Karmínové knihy katalánského kláštera v Montserratu, že se při nich tančilo, a to v kruhu. Karmínová kniha (Llibre Vermell) byla nalezena ve Španělsku až v 19. století zabalena do červeného sametu. Obsahovala kromě teologických textů, listin týkajících se např. privilegií tohoto benediktinského kláštera a seznamu vykonaných zázraků černé Madony montserratské, také 10 poutnických písní věnovaných zázračné Madoně, určených pro zpěv a tanec poutníků zde pobývajících. Písně jsou zapsány v několika jazycích (latinsky, katalánsky ad.), liší se stylem i notací, ale všechny již spadají do hudebního stylu ars nova. Jedná se o unikátní kolekci mariánských písní, např. virelai Stella splendens, Polorum regina a Cuncti simus.
Vynikajícím zdrojem je též El Cancionero de Palacio z let 1474 – 1516, sborník objednaný katolickými králi Španělska 15. století – Ferdinandem II., králem katalánsko–aragonským (1452 – 1516) a Isabelou I., královnou Kastilie a Leonu (1451 – 1504). Obsahuje milostné i duchovní písně typu villancicos, jejichž autory jsou např. Juan del Enzina, Francisco Millán, Gabriel, Jacobus Milarte a další – vždyť ze sborníku se dochovalo celkem 458 původních renesančních dvorských milostných i duchovních písní, vycházejících ze španělské hudební tradice, jež nově vzniká právě u dvora zmíněných katolických králů. V textech písní je vždy akcentováno i duchovní a morální hledisko. Známý hudební skladatel a básník Juan del Enzina (1469 – 1529) napsal celkem 72 knih renesančních písní (z jeho díla vyslechneme Mas vale trocar resp. Hermitaňo), Francisco Millán byl jedním z nejpopulárnějších zpěváků dvora Isabely Kastilské, také Gabriel (píseň No so yo quien descumbre) byl skladatelem a zpěvákem u dvora Ferdinanda II.
S pozdním středověkem je svázán pojem Tanec Smrti – téma, které se dotklo téměř všech umění. Představa, že se mrtví pohybují tanečním krokem, má předhistorické kořeny, avšak sřetězení mrtvých s živými, to je motiv příznačný až pro pozdní gotiku. Následky křížových výprav a papežského schizmatu, kacířská hnutí, rodové rozbroje, mor a malomocenství – to vše vyvolalo zvýšenou vznětlivost, která se zmítala mezi nábožností a nevěrectvím, přehnanou okázalostí a přehnaným odříkáním, mezi formálností a bezuzdností – vytvářel se pocit nejistoty, týkající se i posmrtného života. Makabrický tanec živých s mrtvými symbolizoval zánik a zmar, v němž jsou si všichni rovni, ať pán či rab. Píseň Ad mortem festinamus (Ku smrti spěchajíce, nehřešme již více) je patrně nejranější ukázkou na toto téma pocházející ze zmíněné Karmínové knihy. Podle zpodobení na stěnách hřbitovů a kostelů, z četných básní a pozdějších tištěných dřevořezeb si můžeme udělat představu o chorovodu vedeném Smrtí, v němž byly postavy seřazeny podle stavů, od papeže a císaře až po žebráka.
S pojmem Morisky to tak jednoduché není. Označuje během tří století nejrůznější typy tance či pantomimy nebo divadelních výstupů. Jméno souvisí s pokřesťanštěnými Maury, jejichž potomci žijící ve Španělsku se nazývali Moriscos. Jeden typ představuje v řadovém či kruhovém mečovém tanci boj křesťanů s Maury nebo Dobra se Zlem, jaký se vyskytoval již v dávné primitivní společnosti s jinými zbraněmi. Dalším typem byly výstupy začerněných “bláznů” s rolničkami. K těm asi patří i výjev znázorněný na rytině Israela von Meckenem (cca 1460), který inspiroval dnes prezentovaný tanec. Hudební záznamy se zachovaly až ze 16. století, avšak melodie jsou tak jednoduché, že mohou být i starší.
Sefardským baladám (Sefarad – biblické označení iberského poloostrova) je v dnešním programu také věnováno místo. Židovští “věční poutníci” se již od 3. století začali usazovat ve Španělsku společně s Araby; pod nadvládou almohedské dynastie vznikla ve středověkém Španělsku v 10. – 13. století specifická hudební produkce ovlivněná multikulturní situací, kdy vedle sebe žili křesťané, Židé a Muslimové. Dochovaly se nám převážně renesanční zápisy světských balad – je však zřejmé, že mnohé z nich jsou záznamy mnohem starších středověkých melodií, které často nezapřou svůj dávný původ v Orientu. Po vyhnání Židů ze Španělska dekretem královny Isabely I. Kastilské roku 1492 se jejich písně objevují i jinde v Evropě – setkáváme se s nimi např. na Balkánu i v Turecku.
První burgundské a katalánské záznamy sledu kroků jednotlivých “nízkých tanců” ještě byly anonymní (pramenem nám byly rukopisy z Bruselu a z Cervery). Naproti tomu italské rukopisy mají své autory, vážené taneční mistry, kteří vytvořili nový taneční útvar “ballo” nebo “balletto” pro dva až dvanáct urozených tanečníků (např. Domenico da Piacenza a Guglielmo Ebreo). Každé bylo spojeno se specielní hudební skladbou, jejíž struktura se shodovala se strukturou choreografickou a většinou využívala tempově i metricky různé taneční rytmy. Záleželo tu na vytváření prostorových figur, v nichž se proměnil symbolický význam, který měly v dávných obřadních tancích či v soudobých tancích cechovních. Příklad “nízkého tance” Venus vytvořil vznešený Lorenzo Medici a zapsal ho mistr Giorgio. Ve svých traktátech nepodávají mistři pouze popisy pohybů a taneční dráhy, ale i vlastní taneční teorii, která vidí v tanci syntézu pohybu, hudby a prostoru. Tanečníkům kladli na srdce, aby každou tuto složku prožívali a aby každým tancem vytvářeli umělecké dílo. Přidružili se tak k novému vidění světa přicházející mladé generace básníků, malířů, sochařů, skladatelů a architektů, s nimiž spoluotevírají brány nové epoše – renesanci.
Eva Kröschlová
PROGRAM:
Poutnické písně a tance z kláštera v Montserratu (pramen LV, arr. Kv, choreografie EK)
On das do mar
Stella splendens
Los set goytxs
Polorum regina
Španělská villancicos (pramen CP)
No so yo quien descumbre (Gabriel)
Enemiga le soy madre (anonym, Juan de Espinosa)
Burgundské dvorské tance (prameny MsB a MT, arr. Kv a AS, taneční rekonstrukce IB a EK)
Franchoise nouelle – basse danse
Fleur de gaiette – carole
Danse de Cleves – basse danse
Beauté de Castille – basse danse
Francouzské a španělské dvorské písně
D´amour je suis desheritee
Arcángel San Miguel (pramen CP, Lope de Baena)
Hermitaňo (pramen CP, Juan del Enzina)
Tanec Smrti
Ad mortem festinamus (pramen LV, arr. Kv, choreografie EK)
Přestávka
Morisca (pramen TS, arr. Kv, choreografie EK)
Sefardské balady (pramen SB)
Secretos descuvrir
Avrix mi galanica
Mas vale trocar (Juan del Enzina)
Katalánské dvorské tance (prameny HI a GE, arr. Kv a AS, MsC - transkripce CM, rekonstrukce EK)
La Spagna – baixa danza
Ioyos – baixa danza
Balady Sefardských Židů (pramen SB)
Morena
La rosa enflorece
Yo m´enamorí d´un aire
Dvorské tance z Romagne, Umbrie a Marche (prameny GE, DP, G, GA, GAD, arr. Kv, PD a IH, taneční rekonstrukce EK, BS, VD; bassa danza Venus od Lorenza Medici v G, arr. PD, taneční rekonstrukce BS a EK)
Colonnese - ballo in 6
Venus – bassa danza in 3
Verceppe – ballo in 5 – una scaramucha
Piva – danza villanica
Petit riense – ballo in 3
Prameny:
LV - Llibre Vermell – Karmínová kniha, sbírka písní, Montserrat (konec 14. stol.)
CP - El Cancionero de Palacio (1474 - 1516), rukopis, Madrid No.1335
MsB - rukopis z Bruselu (15. stol.)
MT - Michel Toulouze (cca 1472 - 86)
MsP - rukopis z Paříže (15. stol.)
HI - Heinrich Isaac
MsC - rukopis z Cervery (ca 1490)
JW - J. Weck (1513)
TS - Tielman Susato (1551)
SB - Chanale Milner - Paul Storm: Sefardische liederen en balladen, Haag 1974
GE - Guglielmo Ebreo (1463)
DP - Domenico da Piacenza (ca 1450)
GA - Giovanni Ambrosio (ca 1470)
G - Maestro Giorgio (2. pol. 15.stol.)
GAD - G. A. Dalza (1508)
Hudební zpracování:
Kv - Kvinterna
SA - Susanne Ansorg
PD - Peter Dechant
IH - Ian Harrison
Taneční rekonstrukce:
EK - Eva Kröschlová
IB - Ingrid Brainard
CM - Carles Mas
BS - Barbara Sparti
VD - Véronique Daniels
